V minulém roce jsme si udělali výlet na Čmouďák - amatérský závod a tak nás i letos osobně pozvali na poježdění do Staré Huti. Čekala nás oproti loňsku značně upravená trť, nový bufet, WC, tentokrát i výkonné kropení trati z cisterny, zajištění nasazovači atd. Zkrátka místní klub velmi vylepšil zázemí, takže jsme se těšili. Dopolední příjezd proběhl vpohodě. Den předem ale hektické přípravy (nefunkční přijímač Ondry) naznačoval, že nebude vše tak jednoduché.
Po rozbalení hned první problém - nefungující panel žhavení a ani oprava nepomohla a samozřejmě náhradní žhavítko zůstalo doma. Naštěstí kolega z vedlejší stáje - Braun - nás zachránil a na celý závod nám půjčil svoje. Myslel jsem, že máme vyhráno. Ale další problém nastal ihned poté. Ondrův motor nebyl dobře seřízený, tak jsem šel "štelovat", zatímco Ondra trochu potrénoval s mojí buggynou. Ke konci tréninku se mi podařilo motor slušně naladit a mylsel jsem, že si konečně zajezdíme. A opět tentokrát už "průser". Ještě jsem projížděl Ondrovu buggynu v depu a najednou se splašila a nereagoval plyn. Nakonec v plné rychlosti skončila nacpaná pod kolem osobního auta. Po rozebrání jsem konstatoval, že odešlo servo. Takže konec - náhradní nemám. Rozhodli jsme se, že tedy zkusíme závod odjezdit s jedním autem. Rozlosování nás rozdělilo naštěstí do různých skupin, takže nebyl žádný problém.
A protože jsme si závod chtěli užít vpoklidu, ani jsme se nijak zvlášť na dráze nehonili. První rozjížďka na úplném suchu (opravdu Čmouďák), následovalo důkladné pokropení dráhy a tak 2 rozjížďka byla v bahně jak po průtrži. Auto mělo po jízdě minimálně o kilo více. Dráha je totiž především z prosívky a ta se smíchaná s vodou chová jak beton. Takže čistění zhruba 3/4 hodiny nás neminulo. Ondra byl ve velmi silné B skupině, postup do semifinále tudíž nevybojoval. Já jsem nakonec po rozjížďkách ve skupině A musel nastoupit na "rozstřel" s Braunem - jezdcem, který nás zachránil půjčeným žhavítkem. A tak jsem ho musel nechat vyhrát (nee byl lepší - udělal jsem 2 chyby a to se už nedá dohnat).
Vzhledem k tomu, že jsme po rozjíždkách měli vlastně už volno, Ondra se po grill-obědě vrhnul na DJ-ování a pouštěl písničky a na vyhlášení vítězů si připravil i známý hit "We are the champions"
Vyhlášení vítězů jsme si nenechali ujít a k mému překvapení na mne zbyl také pohár - "Cena Fair play", kterou uděluje plénum rozhodčích - prý jsem jel slušněji než ostatní. Takže děkuji za ocenění...
Na Čmouďáku se mi líbila pohoda organizátorů i jezdců, divácká kulisa i komentáře rozhodčích a i některé netypické ale promyšlené prvky organizace (např. ruční počítání kol, svolávání klaksonem, start bez zahřívacích koleček, a především mne dostala možnost proběhnout cílem s autem v ruce - pokud např.chcípne motor :-))). Pokud dojde k výstavbě terénní dráhy v Polné, chtěl bych se s pořádáním závodů ubírat podobným směrem.
Výsledky
Celkově jsme tedy dopadli ze 14 -ti jezdců:
- Já - Vláďa Vomlel - 10.místo
- Ondra Vomlel - 11 až 13.místo
Stránky pořadatele:
Fotogalerie pořadatele zde
Fotogalerie
